Od Francouzské revoluce k Napoleonovi

Koncem 18. století vypukla ve Francii revoluce pod praporem ideálů rovnost, svornost a bratrství. Pro staré evropské režimy to byly myšlenky nebezpečné a nestravitelné. Zvlášť když je vojenskou silou šířila francouzská armáda v čele s mladým a pozoruhodně schopným velitelem. Napoleon Bonaparte šel od bitvy k bitvě, dobýval území za územím. Bylo mu 24 let, když si vysloužil generálskou hodnost a brzy stanul v čele Francie jako první konzul, pak doživotní konzul a od prosince 1804 i jako císař. Ke korunovaci sice pozval papeže Pia VII., ale korunu si na hlavu vložil sám! Nevídaná věc. I tím dal nepokrytě najevo touhu po moci, velikosti a slávě – suverénním gestem se dotkl základů samotné Svaté říše římské národa německého i privilegií mocného habsburského rodu. Vznik protifrancouzských nálad a vojenských koalic byl jen logickým důsledkem.

Antoine-Jean Gros: Napoleonův portrét pořízený v roce 1802, tedy v období, kdy působil ve funkci prvního konzula Francouzské republiky

Zdroj: Wikimedia Commons