Krajina bitvy

Součástí návrší je i další, nižší vrchol – Staré vinohrady mezi Prací a Blažovicemi. Na východě spadá Pratecké návrší do údolí potoka Rakovce, na severu k někdejší tzv. „císařské“ silnici z Brna do Olomouce a souběžné dálnici D1. Nedaleko silnice jsou dvě návrší, která sehrála v bitvě důležitou roli: Žuráň a Santon. Severní svahy návrší jsou pozvolné, zato jižní klesají prudce k říčce Litavě. Tady, v jižní části někdejšího bojiště, se krajina otevírá v jihomoravskou rovinu.

Souběžná s nedalekým dálničním tahem, v tomto případě D2 z Brna do Bratislavy, je také západní hranice bojiště – ta probíhá údolím Říčky, nazývané po soutoku s Rokytnicí u Ponětovic Zlatý potok. Ten je dnes zčásti regulovaný, v době bitvy však tvořil četnější meandry a místy se rozléval do značné šířky. Na jih od Telnice se vlévá potok do řeky Litavy či Cézavy, která pak spolu se svým přítokem Rakovcem vymezuje jihovýchodní a jižní hranici někdejšího bojiště.

Území má v podstatě tvar trojúhelníku vymezeného vrcholy ve Slavkově (na východě), Podolí (na severu) a v Žatčanech (na jihu). Tři z více než dvaceti zdejších obcí – Šlapanice, Slavkov u Brna a Újezd u Brna – mají statut města. Území je jedním z mála napoleonských bojišť ve střední Evropě, které nebylo příliš zasaženo moderní výstavbou, dopravní infrastrukturou a dalšími civilizačními vlivy. Proto je od roku 1992 chráněnou památkovou zónou – v níž najdeme mnoho „pamětních znamení“, která se tak či onak vztahují k bitvě.

Tip! Vydejte se 23. 11. na stylový pochod slavkovským bojištěm i s vojáky!

 

 






Jaromír Hanák a kolektiv. Muzeum Brněnska