Bitva Tří císařů u Slavkova – Austerlitz 1805

Největší a nejkrvavější bitva v českých zemích

K bitvě došlo 2. prosince 1805 u Slavkova (německy Austerlitz), kde Napoleon porazil rusko-rakouskou armádu. Je všeobecně známá jako bitva tří císařů – protože se jí v čele svých vojsk osobně zúčastnili francouzský císař Napoleon, ruský car Alexandr I. a rakouský císař František I.

Následující text je kompilátem veřejně dostupných materiálů a jeho cílem je přiblížit historické události počátku 19. století. 

Autor: Brněnsko, z.s.

Po stopách bitvy (do)dnes

18.10.2021

I dnes nás tyto události z dávných časů fascinují. Po celý rok můžete zavítat na zámek Slavkov-Austerlitz, vydat se na tematické výlety na kole  i pěšky,  které vás zavedou i na pietní místa nebo na Mohylu míru, první evropský mírový památník. A kdo chce válečnou vřavu pocítit autenticky včetně dýmu ze střelného prachu, najde ji tu každoročně vždy počátkem prosince. To se sem na bývalé bojiště sjíždějí kluby vojenské historie doslova z celého světa, nechybí ani samotný Napoleon! 

I dnes nás tyto události z dávných časů fascinují. Po celý rok můžete zavítat na zámek Slavkov-Austerlitz, vydat se na tematické výlety na kole  i pěšky,  které vás zavedou i na pietní místa nebo na Mohylu míru, první evropský mírový památník. A kdo chce válečnou vřavu pocítit autenticky včetně dýmu ze střelného prachu, najde ji tu každoročně vždy počátkem prosince. To se sem na bývalé bojiště sjíždějí kluby vojenské historie doslova z celého světa, nechybí ani samotný Napoleon! 

Jaký je letos program vzpomínkových akcí? Najdete jej ZDE.

A pokud potřebujete po válečné vřavě uklidnění, zkuste neobyčejné Brněnské vánoce. Do Brna na více dní? Pak doporučujeme speciální lákavou nabídku brněnských hotelů

Zdroj: kudyznudy.cz

Zdroj: Michaela Wecker prostřednictvím Austerlitz.org

méně
více

Od Francouzské revoluce k Napoleonovi

Koncem 18. století vypukla ve Francii revoluce pod praporem ideálů rovnost, svornost a bratrství. Pro staré evropské režimy to byly myšlenky nebezpečné a nestravitelné. Zvlášť když je vojenskou silou šířila francouzská armáda v čele s mladým a pozoruhodně schopným velitelem. Napoleon Bonaparte šel od bitvy k bitvě, dobýval území za územím. Bylo mu 24 let, když si vysloužil generálskou hodnost.

Koncem 18. století vypukla ve Francii revoluce pod praporem ideálů rovnost, svornost a bratrství. Pro staré evropské režimy to byly myšlenky nebezpečné a nestravitelné. Zvlášť když je vojenskou silou šířila francouzská armáda v čele s mladým a pozoruhodně schopným velitelem. Napoleon Bonaparte šel od bitvy k bitvě, dobýval území za územím. Bylo mu 24 let, když si vysloužil generálskou hodnost a brzy stanul v čele Francie jako první konzul, pak doživotní konzul a od prosince 1804 i jako císař. Ke korunovaci sice pozval papeže Pia VII., ale korunu si na hlavu vložil sám! Nevídaná věc. I tím dal nepokrytě najevo touhu po moci, velikosti a slávě – suverénním gestem se dotkl základů samotné Svaté říše římské národa německého i privilegií mocného habsburského rodu. Vznik protifrancouzských nálad a vojenských koalic byl jen logickým důsledkem.

 

Antoine-Jean Gros: Napoleonův portrét pořízený v roce 1802, tedy v období, kdy působil ve funkci prvního konzula Francouzské republiky

Zdroj: Wikimedia Commons

méně
více

Od Atlantiku k Brnu

Napoleon na severu Francie shromáždil mohutnou armádu. Ale když vznikla už třetí protifrancouzská koalice Velké Británie, Rakouska, Švédska a Ruska, musel změnit plány. Přesunul svou armádu směrem na východ, aby zamezil spojení rakouských a ruských vojsk. Rychlostí svého manévru dokonale zaskočil rakouskou armádu generála Macka u jihoněmeckého Ulmu. 60 000 ze 72 000 mužů rakouské armády skončilo v zajetí nebo dezertovalo. Francouzská armáda poté bez boje obsadila Vídeň.

Napoleon na severu Francie shromáždil mohutnou armádu. Ale když vznikla už třetí protifrancouzská koalice Velké Británie, Rakouska, Švédska a Ruska, musel změnit plány. Přesunul svou armádu směrem na východ, aby zamezil spojení rakouských a ruských vojsk. Rychlostí svého manévru dokonale zaskočil rakouskou armádu generála Macka u jihoněmeckého Ulmu. 60 000 ze 72 000 mužů rakouské armády skončilo v zajetí nebo dezertovalo. Francouzská armáda poté bez boje obsadila Vídeň.

 

Bitva u Ulmu – Prise d´Ulm, le 17. Octobre 1805

Zdroj: Wikimedia Commons

méně
více

Napoleon v Brně

Na Moravu dorazila ruská vojska, aby se spojila se zbytky rakouské armády. Napoleon spěchal, vyslanec Haugwitz mu přivážel pruské ultimátum, Napoleonově Grande Armée hrozilo, že ji spojenci sevřou do kleští a rozdrtí… Jediné řešení? Rychlé a velké střetnutí dříve, než pruská vojska dorazí. Když 19. listopadu 1805 francouzská vojska vmašírovala do Brna, od severu postupovala posílená rakousko-ruská vojska. V okolí Vyškova narazila na předsunuté francouzské jednotky, došlo k prvním potyčkám. Do bitvy zbývalo několik dnů. Ty stratég Napoleon využil k dokonalé přípravě na bitvu, kterou se rozhodl svést východně od Brna – u Slavkova.

Na Moravu dorazila ruská vojska, aby se spojila se zbytky rakouské armády. Napoleon spěchal, vyslanec Haugwitz mu přivážel pruské ultimátum, Napoleonově Grande Armée hrozilo, že ji spojenci sevřou do kleští a rozdrtí… Jediné řešení? Rychlé a velké střetnutí dříve, než pruská vojska dorazí. Když 19. listopadu 1805 francouzská vojska vmašírovala do Brna, od severu postupovala posílená rakousko-ruská vojska. V okolí Vyškova narazila na předsunuté francouzské jednotky, došlo k prvním potyčkám. Do bitvy zbývalo několik dnů. Ty stratég Napoleon využil k dokonalé přípravě na bitvu, kterou se rozhodl svést východně od Brna – u Slavkova.

 

Dobová mapa bojiště

Zdroj: Wikimedia Commons

méně
více

Car Alexandr a císař František ve Slavkově

Na místo budoucí bitvy přijíždějí císař František a car Alexandr až 1. prosince 1805. Nocují na slavkovském zámku, nepochybují o svém vítězství. Vždyť mají u Slavkova zásadní početní převahu (rusko-rakouské síly čítaly zhruba 90 000 mužů, francouzské asi 75 000 teprve poté, co dorazil Bernardottův sbor od Jihlavy a Dovoutův od Vídně až v průběhu bitvy), zpočátku i více děl. Zítřejší bitva bude jejich – vždyť Napoleon jim navíc zcela nesmyslně přenechal strategický pratecký kopec! Svůj omyl bolestně pocítí jen o den později ve výroční den Napoleonovy korunovace: 2. prosince 1805.

Na místo budoucí bitvy přijíždějí císař František a car Alexandr až 1. prosince 1805. Nocují na slavkovském zámku, nepochybují o svém vítězství. Vždyť mají u Slavkova zásadní početní převahu (rusko-rakouské síly čítaly zhruba 90 000 mužů, francouzské asi 75 000 teprve poté, co dorazil Bernardottův sbor od Jihlavy a Davoutův od Vídně až v průběhu bitvy), zpočátku i více děl. Zítřejší bitva bude jejich – vždyť Napoleon jim navíc zcela nesmyslně přenechal strategický pratecký kopec! Svůj omyl bolestně pocítí jen o den později ve výroční den Napoleonovy korunovace: 2. prosince 1805.

 

Příjezd panovníků do Slavkova – Tenkrát ve Slavkově

Zdroj: www.slavkov.cz

méně
více

Bitva 2. prosince 1805

Samozřejmě, Napoleon nepřenechal nepříteli pratecký kopec náhodou. Nachystal spojencům léčku. Své jednotky rozmístil tak, aby nepřítele vylákal z prateckého návrší, zatímco většinu svých vojsk si ponechal v záloze na protiútok. Kromě obratnějších jednotek, modernějších zbraní a Napoleonova vojenského génia Francouzům přála štěstěna. Jejich síly skryla ráno hustá mlha a nepřítel o nich neměl přehled. Zato Napoleon měl z kopce Žuráň výhled královský. Viděl, jak se z prateckého kopce valí spojenecké jednotky na jižní část jeho sestavy. Francouzům se podařilo u Sokolnic a Telnice zaujmout výhodné postavení a s velkým vypětím se zde bránilo 12 000 Francouzů přesile 40 000 spojenců.

Samozřejmě, Napoleon nepřenechal nepříteli pratecký kopec náhodou. Nachystal spojencům léčku. Své jednotky rozmístil tak, aby nepřítele vylákal z prateckého návrší, zatímco většinu svých vojsk si ponechal v záloze na protiútok. Kromě obratnějších jednotek, modernějších zbraní a Napoleonova vojenského génia Francouzům přála štěstěna. Jejich síly skryla ráno hustá mlha a nepřítel o nich neměl přehled. Zato Napoleon měl z kopce Žuráň výhled královský. Viděl, jak se z prateckého kopce valí spojenecké jednotky na jižní část jeho sestavy. Francouzům se podařilo u Sokolnic a Telnice zaujmout výhodné postavení a s velkým vypětím se zde bránilo 12 000 Francouzů přesile 40 000 spojenců.

A zatímco byla jižní část spojenecké armády plně zaměstnaná útočnou akcí, chystal Napoleon rozhodující úder. Svou léčkou přiměl nepřítele oslabit jeho sestavu na prateckém kopci. A teď ho hodlal obsadit a získat kontrolu nad celým bojištěm. Sbor maršála Soulta pod krytem mlhy k nepříteli nepozorovaně pronikl a zprudka zaútočil na překvapené rakouské a ruské jednotky. Trik vyšel, nepomohl ani zásah ruské carské gardy. Francouzi ovládli pratecký kopec a spojenci se ve zmatku stáhli ke Slavkovu. Uvolněné francouzské jednotky se teď mohly přesunout k Sokolnicím. Tam spojence z větší části obklíčili a přinutili ke kapitulaci. Části ruských vojsk se podařilo uniknout přes zamrzlé rybníky. Později Napoleon rád přiživoval legendu, podle které údajně v rybnících zahynuly tisíce ruských vojáků. Ve skutečnosti se v nich našli kromě několika lidských těl hlavně utonulí koně a válečný materiál.

 

François Gérard – Bitva u Slavkova 2. prosince 1805 – La bataille d’Austerlitz. 2 decembre 1805 

Zdroj: Wikimedia Commons

méně
více

Po bitvě

Napoleon bitvu u Slavkova-Austerlitz označoval za své nejzářivější vítězství – symbolicky vybojované  na své 1. výročí korunovace císařem. Ano, Napoleonův manévr zvaný „lví skok“ se dodnes učí na vojenských školách. Proti tomu stojí fakt, že život v bitvě ztratily tisíce mladých mužů. Kolik jich bylo doopravdy, na tom se historické prameny nedokážou shodnout. Podle rakouského vojenského archivu činily ztráty asi 6 000 mužů, Kutuzov hlásil caru Alexandrovi ztráty necelých 20 000 mužů (bez carské gardy) a 168 děl, zatímco Francouzi přišli o přibližně 10 000 vojáků.

Napoleon bitvu u Slavkova-Austerlitz označoval za své nejzářivější vítězství – symbolicky vybojované  na své 1. výročí korunovace císařem. Ano, Napoleonův manévr zvaný „lví skok“ se dodnes učí na vojenských školách. Proti tomu stojí fakt, že život v bitvě ztratily tisíce mladých mužů. Kolik jich bylo doopravdy, na tom se historické prameny nedokážou shodnout. Podle rakouského vojenského archivu činily ztráty asi 6 000 mužů, Kutuzov hlásil caru Alexandrovi ztráty necelých 20 000 mužů (bez carské gardy) a 168 děl, zatímco Francouzi přišli o přibližně 10 000 vojáků.

Zatímco před bitvou na slavkovském zámku přenocovali ruský car a rakouský císař, po bitvě si jeho pohodlí užíval Napoleon. Ke svým vojákům zde ze zámeckého balkonu pronesl řeč, jež se stala legendou. 6. prosince 1805 bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří, které 26. prosince 1805 zpečetila v Bratislavě mírová smlouva, tzv. prešpurský mír.

 

Antoine-Jean Gros: Rozhovor s Napoleonem I. a Františkem II. po bitvě u Slavkova – Entrevue de Napoléon Ier et de François II après la bataille d’Austerlitz

Zdroj: Wikimedia Commons

méně
více

Vítězstvím ověnčený Napoleon

Napoleonovi po bitvě u Slavkova ležela u nohou polovina Evropy. Radost z vítězství však kalilo pomyšlení na drtivou prohru na moři 21. října 1805. Údajně se o ní dozvěděl při pobytu v Brně, kdy před svými generály se slovy „nemohu být všude“ se stoickým výrazem zprávu zmačkal a odhodil. U Trafalgaru totiž Britové pod velením admirála Nelsona porazili spojené francouzsko-španělské loďstvo a Británie se na příští století stala královnou moří. Sen o dobytí Anglie se sice Napoleonovi rozplynul, ale čekala jej další vítězná tažení, kdy „ohněm a mečem“ šířil slávu Francie po Evropě.

Prešpurský mír přinesl Rakousku těžké časy. Muselo se vzdát rozsáhlých částí svých území, Francie měla navíc získat astronomické válečné reparace. A následné útrapy se nevyhnuly ani obyvatelstvu, které kosily epidemie tyfu, hlad a bída.

Napoleonovi po bitvě u Slavkova ležela u nohou polovina Evropy. Radost z vítězství však kalilo pomyšlení na drtivou prohru na moři 21. října 1805. Údajně se o ní dozvěděl při pobytu v Brně, kdy před svými generály se slovy „nemohu být všude“ se stoickým výrazem zprávu zmačkal a odhodil. U Trafalgaru totiž Britové pod velením admirála Nelsona porazili spojené francouzsko-španělské loďstvo a Británie se na příští století stala královnou moří. Sen o dobytí Anglie se sice Napoleonovi rozplynul, ale čekala jej další vítězná tažení, kdy „ohněm a mečem“ šířil slávu Francie po Evropě.

Rusové poražení u Slavkova na svou odvetu čekali dlouho. Nejdřív zažili ponižující roky bojů v Prusku, uzavřeli tzv. Tylžský mír, strpěli vytvoření Varšavského vévodství i vynucené spojenectví s Francií. To nakonec padlo válečným střetem, v němž maršál Kutuzov spolu s ruskou zimou Napoleonovi přichystali u Moskvy zničující odvetu za Slavkov, byť za cenu spálené země. Z obrovské Napoleonovy armády o síle bezmála 700 000 mužů se jich domů vrátila dle odhadů maximálně desetina, bojeschopných pouze 10 000. A v nepříliš vzdálené budoucnosti čekalo Waterloo… Ale to už je jiný příběh.

 

     

Adolf Northen: Napoleonův ústup od Moskvy

Zdroj: Wikimedia Commons

méně
více