Bitva 2. prosince 1805

Samozřejmě, Napoleon nepřenechal nepříteli pratecký kopec náhodou. Nachystal spojencům léčku. Své jednotky rozmístil tak, aby nepřítele vylákal z prateckého návrší, zatímco většinu svých vojsk si ponechal v záloze na protiútok. Kromě obratnějších jednotek, modernějších zbraní a Napoleonova vojenského génia Francouzům přála štěstěna. Jejich síly skryla ráno hustá mlha a nepřítel o nich neměl přehled. Zato Napoleon měl z kopce Žuráň výhled královský. Viděl, jak se z prateckého kopce valí spojenecké jednotky na jižní část jeho sestavy. Francouzům se podařilo u Sokolnic a Telnice zaujmout výhodné postavení a s velkým vypětím se zde bránilo 12 000 Francouzů přesile 40 000 spojenců.

A zatímco byla jižní část spojenecké armády plně zaměstnaná útočnou akcí, chystal Napoleon rozhodující úder. Svou léčkou přiměl nepřítele oslabit jeho sestavu na prateckém kopci. A teď ho hodlal obsadit a získat kontrolu nad celým bojištěm. Sbor maršála Soulta pod krytem mlhy k nepříteli nepozorovaně pronikl a zprudka zaútočil na překvapené rakouské a ruské jednotky. Trik vyšel, nepomohl ani zásah ruské carské gardy. Francouzi ovládli pratecký kopec a spojenci se ve zmatku stáhli ke Slavkovu. Uvolněné francouzské jednotky se teď mohly přesunout k Sokolnicím. Tam spojence z větší části obklíčili a přinutili ke kapitulaci. Části ruských vojsk se podařilo uniknout přes zamrzlé rybníky. Později Napoleon rád přiživoval legendu, podle které údajně v rybnících zahynuly tisíce ruských vojáků. Ve skutečnosti se v nich našli kromě několika lidských těl hlavně utonulí koně a válečný materiál.

François Gérard – Bitva u Slavkova 2. prosince 1805 – La bataille d’Austerlitz. 2 decembre 1805 

Zdroj: Wikimedia Commons