Slavkovské bojiště krvácí…


Večeře je pro něj připravena na samotě Pindulka, po staré cestě z Brna pod vrchem Žuráň vlevo. Večeří brambory s cibulkou, což bylo údajně jeho oblíbené jídlo. Na nocování se mu zdá samota nevhodná, proto pro něj vojáci připraví jakousi chatrč v bývalém lomu hned na druhé straně silnice.

Oslavy nebo ústup?

Ještě před noclehem upřesňuje podřízeným velitelům směry a vydává se mezi tábořící vojáky. V této době vzniká fenomén „Jiříkovické ohně“, kdy je bouřlivě vítán a oslavován svými vojáky se zapálenými loučemi ze slámy. Nepřítel z dáli vše pozoruje se závěrem, že Francouzi zřejmě ustupují a tím je vlastně potvrzována i správnost celého připraveného tažení na příští den…..

Ráno, dne 2.12.1805 již kolem 3.00 hod., útočí Rakušané v prostoru Telnice, což je první náznak toho, že francouzská armáda má býti obklíčena. Po sedmé hodině spojenci plně ovládají Pratecké návrší a sestupují ve směru ke Zlatému potoku. Zde nechal Napoleon nastoupit část svých jednotek, aby obranou nepřítele vlákala stále níž z tohoto návrší. Záměr se zcela daří a pozornost spojenců od Prateckého návrší je tak odvrácena do jiného směru.

Slunce vychází

Nad krajinou je přízemní mlha, viditelnost je velmi slabá. Slunce vychází kolem 7.30 hod a Napoleon je již na Žuráni, obklopen svými veliteli sborů. Slunce se vyhouplo nad mlhu a obzor a vytvořilo pro přítomné fascinující podívanou….Vzniká další fenomén, „Slavkovské slunce“, který bude mít císař ve svých vzpomínkách jako jedinečný symbol svého vítězství a vojenského štěstí.

Takzvaný boj na zdrženou v prostoru Zlatého potoka pokračuje a císař dává pokyn sboru maršála Soulta, aby zaútočil na Pratecké návrší a tím rozlomil nepřátelskou armádu na dvě části. Soultův sbor pochoduje v přízemní mlze a ta je pro Francouze jako připravena….Po krátkém boji je rusko – rakouská armáda rozlomena na dvě části.

Popisovaný děj je komentován co nejstručněji s cílem vystihnout ty nejdůležitější momenty.

Mlha se zvedá až kolem 9.00 hod a obě armády jsou tak před sebou dokonale odhaleny ve všech útočících kolonách a proudech. Spojenci sice dobývají Telnici, ale „síť“ na Zlatém potoku je posilována vojáky maršála Davouta, který přichází od Rajhradu. Je už jasné, že obklíčení francouzského pravého křídla se nezdaří.

V prostoru mezi Blažovicemi, Holubicemi a Tvarožnou zadržují Francouzi útok generála Bagrationa. Někde pod Santonem je sice smrtelně zraněn francouzský generál Valhuber, ale vojáků se již začíná zmocňovat euforie a zatlačují ruský sbor postupně až před Rousínov. Tam jsou zastaveni palbou houfnic rakouského majora Frierenbergra, ale další postup už pro ně není důležitý.

Pratecké návrší je Francouzů

Již kolem 12.00 hod je naprosto jasné, že se Francouzi definitivně zmocnili Prateckého návrší a spojenci jsou rozděleni na dvě části. Přibližně ve 13.00 hod dochází na Starých vinohradech ke střetnutí dvou gard – ruské carské a francouzské císařské. Jde o legendární střetnutí mnohokrát popisované a mnohokrát ztvárněné umělci. Do boje se například zapojuje i rota mameluků, což jsou orientální bojovníci, kteří následovali Napoleona z Egypta do Evropy.

Bitva se mění v řádu velkých i malých epizod, ale spojenci už nejsou na žádném místě schopni převzít iniciativu. Kolem 16.00 hod boj pomalu utichá a ustává. Koaliční armády, lépe řečeno jejich zbytky, se stahují na východ, ke Kyjovu, ruská armáda ustupuje na Slovensko. Francouzi ovládají bojiště.

Autor: Ladislav Mucha